Úpěnlivá snaha vypravit se o trochu dřív byla završena neúspěchem, vyrazili jsme opět o něco později. Ale úspěchem bylo, že už dva z výpravy dorazili na zastávku busu na správnou stranu silnice, ovšem opět polovina z nás se musela vrátit zpátky do baráku s promočených batohem. Hanička mezitím vyzkoušela WC v komunitním centru, protože proč ne.
Jedeme na Calton Hill, takový miniPetřín kousek od centra, jen bez miniAjfelovky. Výhled na město pěkný, na hrad vzdálený ale taky pěkný, ale největší úspěch má nakonec nedaleký hotel s dekorací v podobě hovínkového emoji. Do záznamu uvádím, že nápad fotit nás s hovínkem na hlavě nepochází z mojí dílny…
Po čůrací odbočce jdeme do centra. Pomalu přeprogramováváme své přecházecí stereotypy a víceméně bezpečně přicházíme na Královskou míli. Typicky turistická atrakce na první pohled, taková Celetná natažená na skřipec. Kupujeme si turistické nezbytnosti a jdeme k parlamentu a Holyroodu, neboli k úřadovně královské moci.
Iva s Michalem jsou fascinovaní dětmi, co se koupou v kašně před parlamentem, fotí si je a doufají, že je hlídka policie před vchodem neidentifikuje jako úchyly.
No a kdyby pak viděli Ivu, jak si fotí skotského chudáka dudáka v poloze, kdy těžko mohl kontrolovat své vše volně visící… Darmo mluvit.
Královská míle je dlouhá snad míle dvě i víc, a tak na nás přišel hlad a my zapadli do prý tradiční hospody Makars. Recenze nelhaly, sice formou zjednodušenou a tím pádem efektivní, nabízejí v podstatě čtyři tradiční masová jídla, čtyři vege možnosti a asi devět variant bramborové kaše. A když tradiční, tak fest a tři si dáváme haggis jako echt skotiš špecl a Iva kuře. A všichni se oblizujeme za ušima, jak to bylo dobré.
V podstatně volnějším tempu pak pokračujeme k hradu, a protože nemáme (naštěstí) koupené lístky na hrad, tak se na nádvoří otočíme a jdeme prozkoumat jinou, lepší atrakci. Jdeme na hřbitov.
Cestou na Greyfriars Kirk narazíme na Victoria Street a koukáme jak sůvy – tady to žije ještě víc, a tak trochu to vypadá milejší než na profláknuté Míli. Ale hlavně všude okukujeme všechno to bláznění okolo Harryho Pottera, neboť tam prý byl napsán. Odcházíme s kroucením hlavy, co ti lidi blbnou, a pak jdeme na Greyfriars – hledat hroby osob, spojených okrajově se scénářem nějakého dílu. Je to trochu jako hledání kešky, a evidentně nejsme sami.
Ještě se stavujeme u hrobu neznámého Bobíka, no spíš hodně známého, neboť se mu skládali na hrob až z USA. Greyfriars Bobby zkrátka letí. Jako Harry Potter a nebo královna.
Náměstí Grassmarket je už plné místních, co si odskočili na jedno, a je to znát a je to moc milé, i když hlučnější místo.
Vracíme se na Princes Street na autobus, trénink začíná fungovat, všichni se na zastávkách a přechodech už orientujeme. Nejvyšší čas zvýšit laťku – zítra vyzvedáváme auto. Však mi už z půjčovny volali, že se nemůžou dočkat.
Calton HillKaše a haggisVictoria Street z nadhledu
