Dnes nikdo z postele nepospíchá, neboť jsme po včerejším výletě usoudili, že si zasloužíme oraz. A taky že bychom rádi zašli na typiše skotyše snídani někam, kde to nabízejí. Takže vyrážíme na lačno s cílem downtown, jednu snídaňovou restauraci už máme vyhlídnutou. Jmenuje se Comfort Foods a víme, že nabízejí kompletní ostrovní skotskou snídani a také něco, z čeho si vybere i Iva.
Snídaňové menu v reálu odpovídá internetové nabídce, jen interiér přišel některým z nás nedostatečně typiše. Nicméně toast s lososem tyto protesty docela dobře utlumil. Ten měly Iva s Hankou. Michal si dal toustík s klobásou a slaninou, a já si dal originál snídani v plné palbě, takže: toast s máslem, bramborová placička, miska pečených fazolí, sázená vejce, klobásky, slanina, haggis a černý „pudink“, což je asi v podstatě to, co dáváme do jelit, ale bez krup. No bylo toho požehnaně, od jídla odcházíme cca v půl dvanácté s pocitem, že to musíme rozchodit.
Následkem toho rozhodnutí jsme naplánovali cestu pěšky do přístavu, tedy přesněji má protější břeh, tam, kde ústí řeka Ness do moře. A ideálně pokračovat dál, podle kanálu Caledonian až k ostrůvkům výše proti proudu Ness. Člověk míní, počasí a biologické pochody mění. Tím pádem v sílícím větru a za střídavého deště pobřeží a přírodní rezervaci u ústí procházíme zrychleně a hledáme nejkratší cestu zpět do centra, ale také WC.
Drobná poznámka k Invernessu – přijde mi, že tady se tak moc nerozmohla móda rozvodů po domech, alespoň na novějších domech se omeyili jen na okapy a pár drátů, kanalizaci jsem moc neviděl. Možná to je tím, že to jsou novější domy?
A jsme zase na nábřeží a opět jdeme na hlavní třídu Church street, a pro změnu hledáme kavárnu. A to pokud možno stylovou. Jenže to se ukazuje jako zapeklitý oříšek, protože dnešek je, nejspíš k velké radosti místních, státní svátek. A kavárny zavírají obvykle ve čtyř, výjimečně v pět, což bude za chvíli. Takže kroužíme po centru, když se na nás usměje štěstí v podobě american style restaurantu, kde ovšem nabízejí Apple pie a kávu, takže se nedostatek stylu odpouští.
Utrmácení jdeme po nábřeží, ale nejdeme ještě rovnou na barák, protože se mi podařilo přesvědčit ostatní – ale hlavně sama sebe – že vzít to ještě přes ostrůvky není ztráta času. A protože se umoudřilo i počasí, ukazuje se, že to byl docela dobrý nápad, protože ostrůvky tvoří klidovou zónu pro procházky jako dělanou. My se jimi tedy nepocházíme, ale plazíme na druhý břeh a k domovu. Z odpočinkového dne se nakonec vyklubal den, kdy jsme nachodili za den nejvíc kroků z celého pobytu ve Skotsku.
Přes ušlé kilometry ještě vítězí rozum a když dojdeme domů, osedláme ještě Arnolda a jedeme do Morrisons dokoupit jídlo a pár dobrot na památku. Doléhá na nás totiž fakt, že ráno nás čeká poslední výlet cestou zpět do Edinburghu – Balmoral.
Plnokrevná skotská snídaněObchod s tradičními cukrovinkamiInverness z ostrůvků na řece Ness
No není to celý Kuba?Ness se vlévá do mořeOstrůvky na řece Ness
