Opět balíme, a opět neradi, protože na byteček v Invernessu jsme si zvykli, Iva na Hanku v posteli a Michal na mě v pokoji taky, a vyrážíme co nejdřív jsme schopni na dlouhou cestu zpět do Edinburghu, s jedinou, ale důležitou zastávkou na zámku Balmoral. Ten se nachází na jihu rezervace Cairgorms National Park, uprostřed lesů a kopců. Tomu odpovídá i cesta, takže nepostupujeme moc rychle, ale i tak se nám daří ušetřit hodinu a k zámku přijíždíme po jedenácté.
Překvapení pro nás je, že samotný zámek je „novostavba“ z poloviny devatenáctého století, protože královna Viktorie s manželem Albertem, když panství kupovali, nechali původní hrad strhnout a nechali si vystavět zámek v – jak jinak – viktoriánském slohu. Ale ten je, jak nám Skotsko ukázalo, tak tradiční, že v něm cokoliv postavené budí dojem nedobytného hradu, a to včetně obytných domů a řadovek.
Dominantou panství nakonec není ani tak samotný zámek, ten není tak rozsáhlý, jak jsme čekali, ale hlavně zahrady a vůbec zeleň kolem. Protože, jak už bylo řečeno, v Británii se nic zbytečně nepředělává, tak všichni korunovaní po Viktorii neměli jinou možnost, než se vyřádit na zahradě. A že toho řádně využívali – od zahrady za palácem z ruky královny Marie po zelené „bludiště“ z pera současného panovníka.
Jedinou dostupnou prostorou zámku je ballroom, taneční sál, reprezentativní prostor, kde pro návštěvníky připravili poučné tabule s fotografiemi, a který je největší místností na Balmoralu. Podle informací z průvodce se zde konají i oficiální hromadné akce, pokud tu je hlava království. To se ale nadřou, když pokaždé musí vyklidit prostor a odnést vše, co kvůli návštěvníkům z prostého, byť platícího lidu nanosili…
Po prohlídce prostě musi následovat kávička v místní zámecké restauraci, co vznikla z maštalí, já už ale po chvíli nervózně stepuju venku, protože letmý pohled na hodinky mi prozradil, že z hodiny náskoku nám už skoro nic nezbývá. A to nás čeká minimálně dvě a půl hodiny cesty povětšinou divočinou, a my musíme dnes vracet Arnolda!
Za volant sedá Michal, protože si s Arnoldem už dobře rozumí a může jet po klikatých silnicích rychleji. Máme sice domluvený plán B, že když nestihneme zavírací hodinu půjčovny, tak můžeme donést klíče do autosalónu vedle, ale to se mi moc nechce, protože bych musel ráno opět do půjčovny podepsat předávací protokol. Tak tedy, nehledě na déšť, spěcháme a hypnotizujeme čas dojezdu na navigaci, aby se nezvětšoval. Musíme totiž před tím ještě natankovat a dovézt plný kufr věcí a děvčata na poslední ubytování.
Naštěstí se nám do cesty nepostavil ani jelen, ovce či zvednutý most a ani podvečerní zácpa v Edinburghu nebyla tak dramatická, tak nabíráme naftu a vysazujeme holky a bagáž u bytu. Ten se ukazuje být velmi blízko našeho prvního bydlení a tak poznáváme místa – jé tady je ta benzínka, tady jsme čekali na bus a tudyma jsme chodili z nákupu… Nostalgie. Předání Arnolda proběhlo čtvrt hodiny před zavírací hodinou a bez nejmenších problémů, mladík obešel auto, nános drobků a písku zcela ignoroval, napsal si stav km a podpis a nazdar. Pěšky to bylo do bytu asi dvacet minut, při příchodu zjišťujeme, že zabydlování už úspěšně probíhá, ale v omezeném rozsahu, protože tu jsme jen na jednu noc.
Po rychlé večeři a odfouknutí po cestě se sbíráme a jedeme naposledy busem do města, s jasným cílem – na posledního panáka, respektive pivo v hospodě. Navrhuji oblast St James Quarter, není to daleko a vzpomínám si, že při průjezdech busem tam bylo živo a kde je živo, bývají hospody. Živo na Picardy Place bylo dnes tedy pořádně, protože kromě běžného večerního rumraje se navíc právě scházeli diváci muzikálu Moulin Rouge před divadlem Edinburgh Playhouse.
Hledáme hospodu – zadání je, že musí být stylová. Ale jaká je definice stylové hospody? Bůh ví, každý má jinou představu. Nicméně se shodneme, že Mamma Roma a Passage to India to nebudou, Down the Hatch se ukazuje být klonem americké hospody z Invernessu, což stoprocentní stylovost vylučuje. Tak zajdeme za roh, kde v menší uličce Broughton Street Lane nacházíme další, míň honosné podniky. Jeden skrz výlohu nabízel útulné posezení, ale protože viditelně vyvěsil duhovou vlajku nad vchod, byl prohlášen za nehodný naší návštěvy. Další zase působil, že bychom klientele asi nebyli po chuti my. Naštěstí za rohem v Broughton Street na nás čeká dostatečně stylový pum Matter’s.
Poznámka: Ve velké Británii jsem si všiml, že ulice v určité lokalitě vytěžují místní jméno v tolika různých variantách, dokud je co pojmenovávat nebo dokud se nenarazí na jiné, historicky používané místní jméno. Čím dál od centra, tím víc variant. Zde jen Broughton Lane ústí do Broughton Street, my bydleli v oblasti Restalrig, kde bylo k vidění Restalrig Road, Restalrig Road South, Restalrig Crescent, Restalrig Square a my bydleli v Restalrig Circus. Takže jako by do Karlova náměstí ústila Karlova ulice, Karlova třída a sousedilo by s Karlovým nábřežím a Karlovým rynkem. My ani nemáme v češtině tolik slov třeba pro vyjádření tvaru ulice a pod.
Ale zpět k pubu Matter’s. Zalezli jsme si pěkně dozadu a pozorovali cvrkot. Došli jsme s Michalem pro panáky a pivo a ťukáme si na zdraví nás i celé rodiny a na konec dovolené a bilancujeme. Pak otočíme pití a po chvíli k nám přišel chlapík, co stál u vchodu a vypadal jako dýdžej, a my pochopili, že nás zve na pub kvíz. Po našich vykulených pohledech rychle pochopil, že nám ho nabízet nemá cenu, nicméně my měli alespoň na co koukat. Pár lidí u okolních stolů zabořilo nosy do papírů a vzduchem létaly kvízové otázky. Nicméně jak byly kladeny v místním dialektu, chytal jsem sotva každé desáté slovo.
Blížila se desátá večerní a my se odebrali z hospody hledat autobusovou zastávku, která by posloužila v tuto pozdní hodinu nejlépe pro chycení busu domů. Město stále žilo čilým ruchem, obloha byla stále světlá a tak to vůbec nevypadalo, že už je tolik hodin. Jedině únava po celém dni dávala signál, že už je nejvyšší čas se dovalit do postele. Na ubytování si každý chňapnul něco k snědku, dojídalo se co zbylo. Ráno nás čeká zabalit se a dopravit se včas na letiště.
Zámek BalmoralCestovatelé u BalmoraluUtopená zahradaBudova divadlaNa zdraví!Mather’sMather’sMather’sMather’sVečerní divadloVečerní Picardy Place
