Vystoupení v rámci Dne proti rakovině odehráno ve dvojitém nervu. Vše dopadlo dobře, žádného posluchače jsme neodradil, protože tam žádný nepřišel. Tedy kromě našich stálic a stálíků.
Na letišti vše probíhá dobře, až na to, že musíme za běhu najít a zařídit ubytování na poslední den v Edinburghu místo zrušeného Airbnb. Nechceme ani bonus z Airbnb, radši bereme Booking.
Skotsko z výšky vypadá nádherně. Jeden z nejhezčích letů, na lowcost.
Skotsko z blízka vypadá… Zajímavě. Jinak. Zatím nevíme jak a vyrážíme to zjistit.
Jeden z výrazných poznatků je, že místní jsou děsně otužilí.
Fakt se tu jezdí vlevo a to nás trápí už jako pěšáky. Tak děti, kam se prvně díváme, když přecházíme? Vpravo!
Iva hlásí první úraz – praštila se v busu.
Nemůžu najít přestupní zastávku. Všechny busy jezdí na opačnou stranu. Aha. My stojíme na opačné straně. Jakže se tu jezdí? Vlevo!
Ubytování nic moc. Ale hlavně, že máme střechu nad hlavou. Venku smrdí kanál, uvnitř to je mírně odrbaný holobyt. Na čem uvaříme špagety?
Ivanka se nám zabouchla. Zamkla se na WC a nedokázala odemknout. A už už lezla v panice do okénka, čímž by nás zřejmě definitivně zbavila možnosti si odskočit. Byla vysvobozena, pokárána a poučena.
Máme hlad. Jdeme si pro jídlo do vzdáleného Sainsbury, neb tu nic blízko důvěryhodného není. Nevěříme troubě, nemáme hrnec – tak spoléháme na polotovary do mikrovlnky.
Domečky mimo centrum jsou takové svérázné. Vcelku pohledné krabičky, hyzděné odpadovým potrubím a občas i jinými rozvody zvnějšku pláště. Připomíná mi to křečové žíly.
Cestou jdeme parkem u jezera, kde je moc hezky. A dochází nám, jak je pozdě, ale pořád je dobře vidět.
Plán na zítra? HMY Britannica, botanická zahrada a Dean (pro někoho Green) Village. A zkombinovat nemožné – vyspat se dost a o nic nepřijít, tím pádem vstát dřív. Na lékárnických vahách se zvážila a pak odvážně zvolila půl osmá. Howgh!
