Pohodu během ranního vypravování za zážitky bychom mohli balit a prodávat na trhu. Trochu se nám tím ale výprava opozdila. Jen kolikrát jsme kdo museli čurat a kolikrát jsme si vzpomněli „a ještě tohle“.
Vstup do vozovky je stále výzvou. „Nejdřív vpravo“ je heslo dne. Bohužel když se řekne uprostřed vozovky, moc to nepomůže.
Jízdní řády autobusů tu jsou pohříchu pouze orientační. Takže když říkám, jede nám to až za dlouho a můžeme popojít na další stanici, způsobím tím paniku a dobíhání opožděného busu, který se znenadání objevuje (pochopitelně úplně nečekaně z druhé strany). Ještě že máme už koupený a aktivovaný celodenní lístek.
Čapneme místo nahoře v patrovém busu a kocháme se. A stále je na co koukat. Teoreticky řešíme dopravní levostranné situace a z výšky patrového busu zíráme na vystouplé „žíly“ na domech.
Asi tu vysílá nějaké rušení našich termoregulačních systémů. Místní běhají v kraťasech, my se balíme do bund a čelenek.
Vystupujeme v přístavu a vstupujeme do obchoďáku, ze kterého se vchází do jachty Britannia. Divoká kombinace? Když v Arkádách můžou mít expozici medúz, tak co. Vítá nás velmi sympatická starší dáma, a posílá nás k pokladně. Když vidí foťák na krku, tak mi připomíná, že „můžu udělat fotek kolik se mi zachce“, což jí ochotně slibuju.
Dostáváme audio průvodce – v češtině! A zdarma! Všeobecná vstřícnost a ochota tady úplně sálá ze zdí, ne nadarmo to je podle tripadvisoru UK atrakce no. 1.
Expozice před vstupem na loď a celá loď je jednoduše úchvatná, jakože fakt. Posouváme se ve šňůře většinou důchodců, přeci jen je všední den. Každý si drží plácačku audio průvodce u ucha a plouží se po kajutách a palubách jakoby na dálkové ovládání. A my mezi nimi.
Na lodi se pohybují postarší chlapíci v bílých overalech a cvičkách. Někteří makají na renovacích, někteří se jen tak potulují po palubě a nenápadně nabízejí své služby – jednou někoho vyfotí, jindy někomu něco vyprávějí. Dám se s jedním do řeči a zjišťuji, že to jsou bývalí členové posádky, co v důchodu vypomáhají nadaci na obnovu jachty. Tak aranžuji společnou fotku na královnině palubě. Fakt sympoši.
Z lodě si kromě mega zážitku odvážíme magnetky a karamel, vyrobený v lodní kuchyni a koupený v lodní kantýně. Ten tedy padne zčásti večer u kafe.
Už jsem říkal, že tam byli milí a ochotní? Při odchodu se stavím u paní ve vchodu a poděkuju (tady je zvykem poděkovat i řidiči autobusu) „…a lístky si můžete koupit támhle… Á to jste vy z dopoledne s tím foťákem, jak se vám tu líbilo?“ No není to milé?
K obědu patří polévka, tvrdí Ivanka. Rekognoskuju terén a v rámci celého obchoďáku nacházíme jedinou restauraci s jedinou, čočkovou polévkou. Tak si k tomu dodáme pečený brambor s něčím navrch a máme za sebou první jídlo ve Skotsku ve středomořské restauraci. Hlad nám ale uvařil dobře, to je fakt.
Při odchodu z obchodního domu si všímám stroje v hračkářství, který převaloval v proskleném boxu nějaké chuchvalce, jako by to byla ledová tříšť. Při bližším ohledání to identifikuji jako čističku střev z plyšových hraček. Možná jen nesleduju poslední trendy, ale tohle jsem však fakt netušil, že existuje, natož abych to viděl na vlastní oči.
Tak nám ten čas tak hezky plynul a když se dostaneme do Královské botanické zahrady, zjišťujeme, že nám na prohlídku zbývá čtvrthodina. No, bylo to zadarmo, takže jsme zahradu prošli tak trochu po japonsku.
Prošli jsme se pak po břehu řeky Leith a došli do Dean Village, údolí, kde bývalo v osmnáctém století jedenáct mlýnů. Tak trochu Botič, kterému přidali pár peřejí a jezů, ale protékající neskutečně fotogenickým koridorem z domů v tom nejnejskotstějším střihu. Oči foťáků slzí námahou.
Utrmácení putováním podle říčky sedáme na bus – už sice na správné straně, ale stále ze zvyku vyhlížíme autobus z opačného směru než místní, takže vypadáme jako mírně zmatené surikaty.
Cestou se stavíme opět v Sainsbury’s a dokupujeme potraviny, Michalovi kartáček na zuby a všem toaleťák. A Ivanka si kupuje po dlouhém vybírání minerálku – a to hned celý kartón, který Michal táhne v ruce domů, kde zjišťují, že jim ti skotští proklatci do minerálky propašovali bublinky, které Iva nemusí…
Já díky slevě ochutnávám jídlo s divným názvem bibimbap, který je tak divný, jak bylo jídlo dobré. Michal se pere s troubou. Kiš kiš…
Zítra nás čeká historické centrum, takže Královská míle, Carlton Hill a pak co stihneme.
Ranní pohodaOriginál lodníci z jachtyBotanická zahrada
Busem do přístavu – vlevo!Expozice o jachtěOběd v Ocean’s CaféPračka na plyšová střevaDean VillageKřečové žíly
HMY Britannia zvenčíKapitánský můstekBrambora s dobrotou v Ocean’s CaféDean Village
